Armenie nas privitala svou pohostinnosti bez hranic.
Prechazime most a na tvari ruskeho vojaka se objevuje usmev. V polovine mostu strhavam z madly satek, ktery ji trapil 5 dni v Iranu. Jsme v Armenii, prekracujeme delici caru. "Zdrastvuj te!". Posledni Cesi tu presli v loni, moc turistu tu tento prechod nevyuziva, vsude jen Iranske kamiony s naftou.
Armenska celnice je v ruskem stylu, obrovska hala a nic v ni. Urednici jsou take v ruskem stylu. Nejprve cekame asi hodinu, pak jdeme ofotit pasy, pak cekame dalsi hodinu, pak jeste pul a pak mame viza! No jo, ale tranzitni na 3 dny. My jsme chteli turisticke na 21, ale bohuzel urednik rozhodl. Pry se da prodlouzit v Jerevanu, ale kdepak bysme tam my za 3 dny dojeli. (dnes nam vizum konci, pozn. autora).
Vychazime z celnice a je uz poradna tma. Nejprve se pokousime najit misto pro stan primo v prostoru celnice, ale nakonec se spratelime s celnikem Samuelem, ktery zdatne odhani ziskuchtive taxikare a kazi jim tak kseft, ktery se opakuje maximalne jednou za rok. Nabizi nam zdarma odvoz do mesta Megri, coz radi vyuzivame.
Nejprve nas jede ukazat svym pratelum a protoze jsme se mu asi zalibili, ubytovava nas u sve tchyne Duchik, 75 lete babicky. Jelikoz je velke horko, jdeme se se Samuelem vykoupat do mestkeho koupaliste a zatim babicka stihne vykouzlit opravdovou hostinu. Alespon pro nas, kteri si ani nepamatujeme, kdy jsme jedli naposledy. Syr, zelenina, kompoty, marmelada a hlavne cerny chleb, po kterem se nam uz moc styskalo. Ulehame na letiste a az na horko jsme uplne spokojeni.
Nas puvodni plan, ze druhy den sedneme na marsutku do Tatevu se rozplyva hned rano - Samuel pro nas pripravil kompletni program. Nejprve posnidame u Duchik, pote se jedeme podivat do Samuelova obchodu se zbozim z Dubaje, ktery zari novotou. Pote jedeme obhlednout, co se urodilo v Samuelove sade. Fiky, vino, granatova jablka, ale take 80% palenka z fiku - to vse jsme hojne okusili.
Ani jsme se nerozkoukali a uz jedeme opet na jine misto - asi 10 km za mesto do hor, kterymi je mesto obklopeno a piknik s Armenskym saslikem - roznenym masem. Ovsem nejen maso, ale i zelenina, syr a hlavne vodka, kterou si brzy pripijime. Dale si to lepe pamatuje Madla: Jindrich se zpil jak zvire, porad se jen tlemil a vykrikoval: jsem uplne v pohode! Snedli jsme toho spoustu, vypili toho chlapi taky hodne a ja jsem dohlizela, aby se neutopili v tuni. To misto bylo opravdu pekne - narozdil od mesta tu byl krasny chladek ( ve meste je kazdy den kolem 39stupnu a netece voda. Tady byl krasny chladek, stin a potucek. Jen Ti ozrali chlapy tu prebyvali...
Tak pokracuji zase ja: Vecer ulehame do postylky, loucime se s nasimi novymi prateli a rano chytame marsrutku do mesta Goris, ktere je nedaleko Tatevu.
