Tak jsme se presunuli sleeping busem z nha trangu do hoi an. Lidem vyssim jak 170 cm tento zpusob transportu nedoporucuju. Urcite ne v typu busu, kde jsou lehatka poskladana do paland. V hornich mistech lze lezet pouze na zadech nebo na boku smerem do ulicky. Na zadech si nenatahnete nohy a bokem do ulicky mate zas pocit, ze pri jakemkoliv vykyvu busu z zatacce prepadnete dolu. No proste JA sem oka nezamhourila. Nicmene prijezd do Hoi An, starobyleho obchodniho mestecka , v brzkych rannich hodinach byl skvely, protoze tu jeste doprava nedosahovala hlavni spicky, ktera trva od cca 9 do cca 9. Vcera jsme probrouzdali mestecko (pesky i na kole), ktere byvalo centrem obchodu hlavne s Indii a do dnes v nem i ziji male japonske a cinske komunity. Pesi tura byla dost unavna, uz jen pro to nekonecne proudeni motorek a skutru sem tam. Navic, pac jsme lakomci lakomi a nezaplatili jsme si vstupy do mistnich pamatek, nas nepustili zaklenot celeho mestecke japonsky kryty most do stareho mesta, kde motorky a jina pojizdna zarizeni maji vjezd zakazan. Nicmene kdyby jsme byli trochu bystrejsi a vyuzili nepritomnosti hlidacky, mohli jsme v klidu do teto casti prklouzout zadarmo. Na kole to byla vetsi zabava. Uzivali jsme si pocit, ze muzeme byt toho zbesilyho mumraje soucasti. Nase bicykly sice pamatovali strycka Ho jeste jako nemluve, ale nix nas to neodradilo a projeli jsme se po blizkem ostrove Cam nam a po blizkem okoli Hoi An. Obrazky, ktere si odnasime: pohodovy skromny vietnamsky venkov, usmevy mistnich, deti vriskajici "hellou" a lini psi povalujici se v ulickach.
Na dnesek jsme si zaplatili vyprvu do chramove oblasti krtalovstvi Champa, s pruvodcem, hrdym vlastencem ve vietkongskem klobouckou . Dozvedeli jsme se vsecko o bombardovani teto oblasti americkym vojskem i o tom, ktera vsechna prvenstvi My son vlastni pred narp. kambodzskym Angkorem (napr. ze byla drive obejvena :). Vyfotili jsme si diru po bombe a jina panoramata a mazali zpet do busu, ktery nas odvezl na lod a lod zpet do Hoi An.
