Původně jsme z Ko Panganu už chtěli jet přímo na pevninu, ale když jsme zjistili, že z blízkého přístavu jezdí loď na sousední Ko Samui, změnili jsme plány. Ko Samui měl být dražší a turističtější. Jenže naštěstí ještě nezačala sezóna, takže ceny ubytování i jídla byly dokonce nižší, než na Ko Panganu. Nacházíme ubytování na Lamai beach, ve středisku jsme jediní a máme protekční chatku č. 1. Stejně tak i v ostatních střediscích je návštěvníků poskrovnu, hospody jsou prázdné, všude je jen plno Thajek, které se nás snaží vtáhnout do svého baru. Odoláváme.
Jediný problém na ostrově je doprava. Taxikáři, kteří zajišťují MHD, chtějí za svezení na většinu míst 50 bátů (cca 40 Kč). Ko Samui nemá jen pěkné pláže, ale i několik hezkých budhistických chrámů. Každý samozřejmě leží na jiném konci ostrova. Za MHD bysme tedy utratili majlant. Ledaže... Cedule 'motorka na půjčení' visí snad na každém obchodě či hospodě. Jen spíše ze srandy se ptáme na cenu a ta činí 150 B (cca 110 Kč) na 24 hodin. To není špatné. Motorky nejsou žádné vykopávky, jedné se o zánovní Hondy s poloautomatickou převodovkou.
Takhle se to nastartuje, takhle se brzdí a jedem! Chvíli nám sice trvá, než se naučíme řadit, ale po hodince trémingu si to dva novopečenní motorkáři sviští 40 kmh po pobřežní silnici. Provoz na ostrově není velký, zvláště když odbočujeme mmo hlavní cestu.
Druhý den vyjíždíme na projížďku po chrámech a opuštěných plážích. Zajímavý je chrám s mumifikovaným mnichem, který před 40 lety zemřel v meditační poloze, ale jeho tělo nepodlehlo rozkladu. Mnich tam sedí v chrámu dodnes (přikryt skleným poklopem). Objíždíme také neobydlené pláže, kam vede jen polní cesta. Otevírají se nám krásné výhledy na malé vysoké ostrůvky, které se nacházejí nedaleko ostrova a krásné různobarevně zbarvené moře. Odpoledne jedeme k nejvýznamějímu chrámu - k 'Velkému Budhovi'. Chrám je umístěn na ostrůvku asi 100 m od břehu, je k němu ale postavená cesta. Ostrovem zní meditační hudba, stoupáme po schodišti, podél kterého se plazí kamenní hadi k 12 m velkému pozlacenému Budhovi. Do zvuků hudby občas zazní některý ze zvonů, umístěný u okolních Budhů.
Večer vracíme motorky (ujeli jsme celkem 160 km, na což stačily pouhé 2.5 l benzínu) a vyrážíme do městečka. Překvapuje nás nezvyklý počet turistů, je sobota a asi začaly první předsezónní zájezdy. Vrámci toho uspořádala místní sportovní agentura zdarma několik zápasů thajského boxu. Box jsem před tím viděl jen v televizi a příliš mě to nebavilo, na živo to ale bylo velice zajímavé. Pro ty z vás, kteří se ve sportu vyznají jako já - thajský box je jako normální box, může se ale i kopat.
Hlediště se brzy zaplnilo diváky. Nešlo si nevšimnou toho, že naprostá většina zahraničních turistů měla vedle sebe mladičkou Thajku. Moře asi není hlavní lákadlo pro dovolenou na zdejších ostrovech... Před začátkem zápasů zazněla thajská hymna, v ringu se setmělo a už nastupují první zápasníci. Tedy zápasnice. V prvních dvou zápasech spolu soupeřily ženy a nebylo to nic moc. Až když nastoupili chlapi, tak jsme si mohli z naši pozice 5 m od ringu vychutnat sehrané pohyby, kryty a útoky. Nejlepší byl ale závěrečný zápas 2 desetiletých kluků. Pohybově zvládali úplné divy, v publiku to vřelo a doslova nás to zvedalo ze židle.
Ostrovy Ko Samui a Ko Phangan jsou rozhodně zajímavé, moře i okolní příroda je nádherná. S Thajskem (tedy s normálním životem v Thajsku) to ale nemá nic společného. Na normální Thajce člověk skoro nenarazí, maximálně tak v roli obsluhy v restauraci anebo 'příjemných společnic'. Proto přejíždíme na pevninu a míříme do hlavního města Bangkoku.
