Právě se nacházíme asi o 700 km jižněji než před třemi dny. Šťastně jsme dorazili na ostrov Ko Samui v jižním Thajsku. Ale pěkně po řadě. Poslední den v Chiang Mai jsme jeli dodávkou na nedaleký vrch Doi Suthep, některým se opět dělalo špatně, byla to samá serpentína, pěkně rychle dodávkou nahoru... Ale oproti cestě do C.M. úplná pohoda. Ke chrámu vedlo 300 schodů, kolem nichž měli spoustu všelijakých stánku, takže jsme se k chrámu dostali až po jisté chvíli a lehčí o pár set bahtů... Schodiště bylo lemované zábradlím ve tvaru dvou mýtických hadů - nagů - pokrytých keramickými glazovanými šupinami a vypadalo to opravdu asijsky velkolepě, stejně tak i celý chrám, který je nejposvátnější v celém severním Thajsku. Legenda praví, že když nějaký král hledal místo pro zbudování nové svatyně k uchování posvátných Buddhových ostatků, posadil relikvii na bílého slona a ten došel právě na Doi Suthep, kde třikrát zatroubil, otočil se kolem své osy, poklekl a skonal. Tím bylo naprosto jasné, že chrám musí být postaven zde.
Nahoře bylo mnoho věřících, kteří zapalovali vonné tyčinky, klečeli před Buddhovými sochami, kterých je tu opravdu bezpočet, nosili růže či házeli mince do kasiček k různým účelům. Před vchodem do chrámu se vždy musí člověk zout a mít zakrytá ramena i kolena. Do některých chrámu mají zakázaný přístup ženy.
Pak jsem se vydali kousek do okolního lesa, doufajíce, že uvidíme nějaké přírodní zajímavosti, jelikož se jedna také o stejnojmenný národní park, ovšem došli jsme po asi kilometru stoupání k vile, kde nás "přivítali" neuvázaní hlídací psi, tak z toho nebylo nic. Trochu jsme si spravili náladu při jídle, než nám spočítali o 25B vyšší cenu, druhý pokus ošidit nás během dvou dnů v Chiang Mai, ale tentokrát jsme se nenechali. Zato přivítání v továrně s názvem Orchid Jade Factory, stále ještě na vrcholu Doi Suthepu, bylo velmi přátelské. Hned se nás ujaly pracovnice firmy a pustily nám video o jadeitech a nefritech, kde jsme se dozvěděli, jak se od sebe liší, jak se získávají, bylo to zajímavé, také tam ovšem měli některé poněkud směšné pasáže, jakože se kameny stále pašují na slonech a obchody se ujednávají u ohníčku v pohraničních horách, no nevím, nevím :-)) Pak samozřejmě následovala prohlídka zdejšího zboží z nafritu, tak to už jsme poměrně rychle ukončili, ceny od 2500 B výše nebyly právě pro nás. Ája den předtím koupila "jadeitovy" prstýnek na trhu za 10B, návštěva továrny ji příliš nepotěšila, ale říkala, že vlastně vůbec není důležité, z čeho je, ale že je pěkný, a my jsme s ní souhlasili...
A pak už jsme měli objednanou cestu nočním busem do Bangkoku, měl to být VIP bus a měli nás vyzvednout mezi 18:30 a 19:00 od našeho hotelu. Místo taxíku přišel však chlapík, který vypadal podezřele (čili suspektně, jak tady říkáme) a odvedl nás za roh, přičemž si vzal papírek z cestovní kanceláře, který byl jediným dokladem, že jsme zaplatili 300 bahtů za každého z nás. Tak jsme se narychlo rozloučili s Ájou a Lojzou, kteří ještě zůstávali o den déle v Chiang Mai, aby mohli pak v Bangkoku vyřídit prodloužení Lojzova víza, šli jsme s chlapíkem za roh, kde jsme se měli posadit v recepci druhého hotelu. Podle našich informací měl bus vyjíždět v 19 hodin, to jsme však ještě stále seděli v recepci sousedního hotelu, bez jakéhokoli dokladu, že máme nárok na jízdu do Bkk. V 19:15 stále nic, byli jsme dost nervózní... Pak však přijela dodávka, která nás odvezla ovšem nikoliv na bus station ale k nějaké benzínce, kde čekal autobus, na němž bylo napásáno zvenku superVIP. Tyhle busy SuperVIP však stojí kolem 450-500 bahtu, tak jsme měli trochu podezření, které ještě zesílilo poté, co jsme nasedli a obsadili posledních pár volných míst a přijížděli ještě další lidé. Zbyla na nás už pouze místa vzadu, která nejdou sklopit, no ale seděli jsme. Pak začal chodit nějaký chlápek a evidentně kontroloval jména pasažérů a jízdenky. No nazdar, my nic nemáme a jména jsme sice psali ráno v agentuře, ale kdoví... Došel k nám, už jsme mu pohotově řekli "we are four", on se usmál a odpověděl "yes, four", něco si odškrtl na papíře, jména ho vůbec nezajímala, vyběhl ven a za chvíli jsme jeli. Ovšem, bus byl asi spíše "bývalý super VIP", jelikož na nás foukal studený vzduch z otevřených větráků - tak jsme je ucpali Lenčiným šátkem a mými plavkami, což bylo tak úspěšné, že jsme na to do rána zapomněli a šátek i plavky zůstaly v super VIP buse, kde jak doufáme, poslouží ještě dalším pasažérům v ochraně před prochladnutím z klimatizace... :-(
Do Bangkoku jsme dojeli asi o půl šesté ráno, vysadili nás na Kao San Road, což je centrum baťůžkářů, které však právě usínalo, když jsme docházeli k výloze jediné svítící cestovní kanceláře, vyšel odtud pán a zatáhl plechovou roletu. Tak jsme pochopili, že jsme v nepravý čas na neprávem místě a vzali tedy taxi na jižní busovy terminál, kde jsme měli štěstí, v 8:30 odjížděl jeden VIP bus na Ko Samui, sice za 430 bahtu bez lodního lístku, ale sháněním levnější dopravy bychom ztratili další den... Tento autobus byl skutečně super VIP! Deka, polštářek, jídlo v ceně (také akční film na videu v thajštině:-). Navíc nás v autobuse jelo jen sedm! Původně jsme mysleli, že nás vyloží v přístavu, ale nakonec celý autobu naložili na trajekt a my jsme si jen koupili lístky a v devět večer jsme byli v Na Thonu, hlavním městě ostrova. Na palubě trajektu jsme viděli Jižní kříž, tedy aspoň doufám, že jsem si ho správné zapamatoval z minulé cesty na jih. Také skákající ryby, pěkná romantika. Ovšem v přístavu už jsme vzali neusmlouvatelného taxíka za 50B k nejbližší relativně levné pláži Maenam. Tady nás ten chlap vysadil hned na začátku, kde měli ubytování pouze za 500B za bungalov. Byli jsme z toho nešťastní, povídali jsme si o štírech a hadech na plážích :-)), ale ta paní, která nám nabídla drahé bydlení se nad námi slitovala (nebo ucítila obchodní příležitost pro své příbuzné?) a zavolala někam, kde měli mít ubytovni za 300 bahtu, to už bylo snesitelné, navíc jak jsem telefonoval anglicky, zdálo se mi, že říkali, že mají i za 200B. Prý pro nás hned přijedou pickupem. Tak jsme sedli, ta hodná paní nám nabídla vodu, dlouho však nikdo nejel. Divili jsme se, ta pláž bude asi velmi rozlehlá...
Po 15 minutách se opravdu objevila osoba s vlasy dlouhými jak Lenka, ovšem černými, chvíli jsme se domýšleli, je-li to muž či žena, jakmile však dotyčný promluvil, bylo jisté, že je to muž. Nasedli jsme na korbu toyoty a pochopili, proč cesta trvala tak dlouho. Jeli jsme skoro krokem samými výmoly mezi kokosovými palmami, obávali jsme se, že tam budeme muset zůstat aspoň 4 dny, jelikož nebudeme moci najít cestu zpátky...:-) Nakonec jsme vystoupili u moc příjemných bungalovů, nejprve za 300B, po chvíli a cíleném dotazu i u menších, ale pěkných, za 200 bahtů. Koupelna a záchod a moskytiéra je v každém domečku. Ráno nás čekalo překvapení - je to i s výhledem na moře! Dnes žijeme turisticky, jako na dovolené že žurnálu. Slunili jsme se na poloprázdné krásné pláži, lemované palmami a koupali v safírově modrém moři. Je to balzám na duši i tělo... Také jsme zjistili, že naše bungalovy nejsou až tak úplně odlehlé, jak se zdálo večer, to jen cesta byla tak neupravená, že jsme jeli dlouho. Tak to je pro dnešek vše, zítra se chystáme na výlet do mořského národního parku Ang Thon. Je tu příjemně, ale poněkud "draho" (vzhledem k cenám na severu, ne k cenám u nás). Zdravíme vás domů z posledního týdne našeho putování, Vaši Jožka a Lenka
