Server pro cestovatele a zájemce o cestování http://www.cestomaniak.cz cs http://www.cestomaniak.cz/cestopisy/reportaze_detail.php?id=936&cesta_id=110 ostrov Taboga - Volné neděle při čekání na Marka jsme využili k návštěvě ostrůvku Taboga. Ten je oblíbeným místem úniku městského obyvatelstva. Taboga je vzdálená jen 40 minut plavby od Panama City, při které je důležité vyhnout se nákladním lodím, které právě vypluly z kanálu. A nejsou to zrovna lodičky, schválně kdo spočítá kolik kontejnerů má naložena loď na snímku. Samozřejmě proběhl test opalovacích krému, že fungují poznáte snadno, tam kde jste zapomněli nanést vrstvu je druhý den červeno (jako třeba na kotníku, nebo na předloktí vedle hodinek). Voda je ale čistá a teplá. Další přednosti podle místních obyvatel je prý to, že tady žádní žraloci nejsou. Což samozřejmě evokuje otázku, zdali jsou jinde. Zajímavosti: Většina aut má poznávací značku jen vzadu, vepředu mají buď napsanou značku auta (Ford, BMW), nebo Miluju Elenu, nebo třeba AC Milan. Policie dbá na pitný režim, proto k výbavě policisty patří Camel ... http://www.cestomaniak.cz/cestopisy/reportaze_detail.php?id=935&cesta_id=110 Casco viejo - stará čtvrť - Casco Viejo je stará čtvrt, s domy postavenými v koloniálními stylu, některé jsou zrekonstruované, jiné chátrají a po setmění se doporučuje moc se tu neprocházet. Nicméně potenciál pro turistický ruch by tu byl. zajímavosti: Panama nemá vlastní měnu, plně používá americký dolar, kterému se zde občas říká Balboa. Nejnažehlenější jsou zde metaři, všichni mají zářivé žluté (a čisté) uniformy a hnědé kožené boty - v tom jsou ve velkém kontrastu od nás, kteří mají zpocená trička a rozpadající se sandály. Restaurace jsou nekuřácké a ani na ulicích skoro vůbec nevidíme nikoho ... http://www.cestomaniak.cz/cestopisy/reportaze_detail.php?id=934&cesta_id=110 Coca Cola, CNN a rybičky - Všude se píše, jak je letecký průmysl v krizi. U Delty to ale zřejmě neplatí. Letadlo do Atlanty bylo zcela vyprodané a tak nás s Ivou šoupli do business třídy. Přebookovaný byl i následující let do Panama City a tudíž nás Delta přesunula na druhý den. Což nevadilo, protože jsme dostali jak ubytování tak stravu a aspoň jsme měli čas se porozhlédnout po Atlantě. Ne v titulku nechybí jedno písmenko, to jen místní vyslovují jméno svého města bez t. V hlavním městě Georgie má hlavní sídlo televizní stanice CNN a také Coca-Cola. V museu Coca-coly je kromě informací o historiii možné ochutnat i výrobky, které tato značka prodává všude po světě - od Inca Coly, přes mangové šťávy až po novinku čokoládovo-mátovou kolu (pěkně hnusná) - a ne nebojte se nevypili jsme všechno. Máte doma akvárko? No v Atlantě mají jedno z největších - z nejzajímavějších zvířátek jsou tu asi velryby Beluga, obří žraloci (největší ryby na světě), tuleni nebo japonští ... http://www.cestomaniak.cz/cestopisy/reportaze_detail.php?id=933&cesta_id=109 cesta taxíkem na státní hranici: 5 JD, vstupní kontrola na celnici: 3 hodiny vidět Jeruzalém: k nezaplacení! - Na konci naší cesty musíme poznamenat, že Izrael představuje špici, ke které budou sousední státy muset ještě dlouhý čas stoupat. Někteří s námi nemusejí souhlasit a i mi sami jsme možná doufali, že se nám podaří najít důkazy o tom že opak je pravdou. 20.8 jsme překročili hraniční přechod Jordánsko-Izrael, který se nachází na jižním cípu obou zemí. Přesto, že nás na hranicích na delší dobu zdrželi (kvůli razítkům ze Sýrie a Libanonu v našich pásech) neměli jsme zde žádné větší problémy, dokonce jsme mohli čekat v klimatizované místnosti, poté co nám byl pečlivě vysvětlen důvod našeho zdržení... V Jeruzalémě bydlíme přímo v centru Starého města a tedy i všeho nejsvatějšího dění, v hotelu Hebron, který je příšerně starý. Obcházíme všechna svatá místa a tají se nám dech. Ech. Brouzdáme kouzelnými uličkami, ...chtěli jsme napsat jaké to je, ale nejde to. Chcete Ježíše, Alláha nebo Davidovu hvězu...vše je k maní blízko a místní Vám udělají ... http://www.cestomaniak.cz/cestopisy/reportaze_detail.php?id=931&cesta_id=109 Růžové město - Naše další cesta vedla do Petry. Přestože se jedná o nejnavštěvovanější lokalitu Jordánska, jen zlomek návštěvníků zde zůstává několik dní. Většinou se jedna o organizované zájezdy, kterým se nám podařilo dobře vyhnout. Ubytovali jsme se zde v perfektním hotelu Valentyne inn, který je jako stvořený pro baťůžkáře. Během dvou dní jsme stihli město prozkoumat i po turisty nenavštěvovaných nabatejskych stezkách vedoucích po horských hřebenech a strmými, místy rozbořenými schody postavenými před více než dvěmi tisíci lety. Viděli jsme tak Ztracené město z úplně jiného úhlu a na ostatní návštěvníky jsme narazili jen zřídka. Dva takto strávené dny nás dokázaly dokonale vyčerpat ... http://www.cestomaniak.cz/cestopisy/reportaze_detail.php?id=930&cesta_id=109 Naší první zastávkou na cestě přes Jordánsko byl Ammán - město dvou tváří. Zatímco zdejší centrum (východní část města) je konzervativní a ortodoxně muslimské, západní Ammán je moderním městem se vším co k němu patří. My jsme se snažili poznat především jeho tradiční část a ubytovali jsme se na tři dny v centru. Po zážitcích z Damašku jsme tu nejprve postrádali přeplněné bazary a suky, malebné uličky a okouzlující mešity, za chvíli se nám ale podařilo proniknout do všudypřítomného chaosu centra a objevili jsme množství hezkých míst. Navštívili jsme jedno z hlavních lákadel Ammánu - Římské divadlo a ochutnali několik orientálních dobrot ve zdejší vyhlášené cukrárně. Naším největším nedostatkem zde zřejmě bylo naše slušné vychování, které nám bránilo nenechat se okrást pouliční prodavačkou kapesníčků, nemocným toaletářem, dětmi prodávajícími pohlednice a falešným průvodcem v muzeu :) Bránilo nám také v sebevražedném ... http://www.cestomaniak.cz/cestopisy/reportaze_detail.php?id=929&cesta_id=109 "you will see", byla jediná reakce na oprávněné dotazy ohledně důvodu našeho zadržení na libanonské státní hranici... - odpověď na to co bylo hlavním problémem a proč celní kontrola zabavila Marťasův pas nepřišla ani po dvou hodinách...zato se dostavila drsná legrace v podobě příkazu k nasazení želízek a připoutáni ke kovové posteli. Všechno začalo normálně, spolu s ostatními cizinci (asi našeho věku) jsme předložili ke kontrole pasy a čekali na vystaveni víz, svůj pas jsem dostala zpět, ale Martinovi se ho celníci (sympaticky ozbrojeni pouze samopaly) zdráhali vrátit. Za okamžik nás vřele pozvali do vedlejší kanceláře, která byla vybavena vším co má mít správná zadržovací cela. Kávu nám nenabídli. Ten zlý teatrálně odhodil pas do šuplíku a nekompromisně jej zamkl. Během první hodiny jsme vyrozuměli, že největší kámen úrazu tkví pravděpodobně v nedostatku znalosti geografie obou celníků. Těm se totiž špatným přepisem jména Kolář na Kollar podařilo v databázi vyhledat jakéhosi Martina Kollara z Bratislavy (zdravíme!). Na tento nedostatek jsme se snažili během druhé hodiny ... http://www.cestomaniak.cz/cestopisy/reportaze_detail.php?id=928&cesta_id=109 Po předchozích zkušenostech jsme autobus vyměnili za vlak. Pětihodinová cesta první třídou z Aleppa do Damašku nás totiž v přepočtu vyšla na necelých 70 Kč (zdravíme České dráhy;). Ve městě jsme se ubytovali ve studentském hotelu al-Rabia, který se nachází v blízkosti centra. První noc jsme strávili na střeše, jelikož všechny pokoje byly obsaženy. Ted už čtvrtou noc spíme v na zdejší poměry pěkném pokoji s vlastní koupelnou (!!!). Nikam nespěcháme a užíváme si všechny zdejší zajímavosti. Dokonce jsme si už troufli i na speciality místní kuchyně, přestože nám mnohdy způsobují nemalá trápení... zatím odolaveme jen pokušení dát si zmrzlinu (kterou místní zmrzlináři nabírají rukou...na jejich obranu musím konstatovat že pravou :))). Je také milé, že prodavači na místním trhu pravidelně osvěžují ovoce, vystavené vysokým teplotám, vodou..méně milé ale je, že tuto vodu na něj místo rozprašovačem stříkají ústy. Naše začátečnická opatrnost už ale polevuje a po několika dnech si ... http://www.cestomaniak.cz/cestopisy/reportaze_detail.php?id=927&cesta_id=109 Za novými zážitky jsme se vydali do druhého největšího syrského města na severu země. Zajímavou zkušenosti bylo už samotné nakupování jízdenek na hlavním autobusovém nádraží v Istanbulu. V 90% případů neumí nikdo v autobusových společnostech anglicky. Navíc Turci jsou takové povahy, že vám jakoukoli otázku kladně zodpoví, aniž by vůbec tušili na co se ptáte. A udělají cokoli pro to abyste si u nich něco koupili. Nebylo pro nás překvapení ani když nám tvrdili, že jiná společnost než ta jejich do Sýrie nejezdí, ačkoli jsme po průzkumu okolí objevili hned čtyři (Oztur, Pan, Has a Sen). Ceny se lišily mnohdy až o 10 tureckých lir. Nakonec jsme se rozhodli pro Pan, protože to měl být přímý spoj za 65 tur lir, odjížděl v 18:00 a za sedm hodin jsme měli dorazit do cíle - obzvlášť délka cesty se nám zdála podezřelá, ale velký turek nás o pravdivosti této informace horlivě přesvědčoval... Ve skutečnosti cesta trvala 19 hodin, stevard byl rasista, v Antakyi se ... http://www.cestomaniak.cz/cestopisy/reportaze_detail.php?id=926&cesta_id=109 V centru Osmanské říše - Do města jsme dorazili okolo páté hodiny večerní a metrem jsme se přesunuli do čtvrti Sultán Ahmad, kde jsme se ubytovali na střeše hostelu, jelikož v letních měsících je v Istanbulu průměrná teplota okolo 33 stupňů celsia a prší tu čtyři dny v měsíci. V půl páté ráno nás budí hustý déšť a zbytek noci trávíme vklínění v metr a půl široké chodbě. Druhý den jsme se s naším kapesním průvodcem vydali do nedalekých mešit. Jako předkrm jsme si naplánovali majestátní Hagia Sofii a Modrou mešitu, které nás svými rozměry okouzlily. V přístavu jsme se namísto, nahaněči tolik propagovaného, výletu po Bosporu za 40 lyr nalodili na trajekt městské hromadné dopravy za 1,4 lyr. Za obnos podstatně menší jsme tak absolvovali stejnou trasu s překrásným výhledem na Galatskou věž a asijskou část Istanbulu - moc doporučujeme. O něco déle jsme si z věže vychutnávali pohled na rozlehlé město. Obdivovali jsme tradiční sultánské sídlo palác Topkapi a nedaleký ... http://www.cestomaniak.cz/cestopisy/reportaze_detail.php?id=925&cesta_id=109 S provinilým výrazem, přikrčeni na sedačkách jíme s Martinem rychle toast a sušenku, pijeme potichu... - V autobusech společnosti Katev, kterou jsme si pro svoji cestu vybrali se totiž jist nesmí, jídlo nesmí být ani na palubě autobusu. Řidiči, kteří tento zákon pravděpodobně sami vymysleli, jdou cestujícím příkladem a opravdu nic po cestě nejedí ani nepijí (tudíž nedrobí a nebryndají), zato kouří - to jediné se také toleruje i cestujícím. Nejprve nás to překvapilo, obzvlášť poté co jsme se nedávno oba smáli podobně zkušenosti jiného cestovatele, který stejný zážitek s autobusem rovněž bulharské společnosti barvitě vylíčil ve svém cestopise. Nakonec se ale ukázalo, že najíst se bez větších potíží stíháme o pravidelných zastávkách nebo tajné jako všichni ostatní cestující. Na důvod nefunkčnosti společnosti inzerované toalety jsme se řidičů, připomínajících spíše vyhazovače oblíbeného new yorkskeho klubu, raději ani neptali... Vzbudili jsme se v Sofii, kde pro nás cesta s bulharským dopravcem Katev končila, do Istanbulu jsme pokračovali na ... http://www.cestomaniak.cz/cestopisy/reportaze_detail.php?id=876&cesta_id=99 a nejen to :-) - ahojte, ne že bych každý pohyb měl zaznamenat na Cestomaniakovi, ale mám teď pár hodin času, tak si ho jen krátím.... Přijel jsem zpět do města Kota Kinabalu a jsou dvě hodiny ráno. Nechce se mi spát a tak si půjdu najít hotel až se rozední. Aspoň si přečtu na internetu o vychřici, co u nás doma byla, zkontrolují akcie a podívám se, co je nového ve firmě :-) Dnes jsem se jel podívat na jeskyně Gomantong, které jsou cca 100km od města Sandakan. V té dané lokalitě měly být jeskyně dvě, černá a bílá. U té černé je její název výstižný. Celá jeskyně se dá projít po dřevěném chodníčku, který je pěkně zaneřáděn od netopýrů. Na vlastní oči jsme viděl, že nejen netopýři tam znečišťují chodníčky. V té jeskyni bydlí i lidé, tedy viděl jsem jen jednoho a zrovna v tu nejlepší chvíli. Celá jeskyně pěkně smrdí, snažil jsme se ji co nejrychleji proběhnout, ale musel jsem dávat pozor na kluzký chodníček. Nechápu, za co tam vybírají vstupné, ale turistů ... http://www.cestomaniak.cz/cestopisy/reportaze_detail.php?id=883&cesta_id=99 Ahoj doma, na horách Hoang Lien začala být pěkná zima, že se mi na pokoji od úst kouřilo. Venku pršelo. Den jsem čekal, ale beze změny. Posunul jsem se o kousek dál (400km :-) s tím, že se podívám do Národních parku v severovýchodním Vietnamu. Vietnam je pro některé turisty země, kam se jistě už nevrátí. Já bych jel jedině tehdy, kdybych měl svoji loď a Vietnam jen obeplouval. A pokud bych měl jet do vnitrozemí, tak jedině vrtulníkem. Soudím i podle jiných turistů, které potkávám. Když jsem přijedete, tak vás Vietnamec "natáhne", musíte si na to zvyknout a brát to s nadhledem, oni jsou prostě neuvěřitelní. Třeba v malém minibuse měl každý jinou cenu, někteří i 6x vyšší (jako kdyby čekali, že si to neřekneme). Jde o princip, nejedná se zas tak o velké peníze, protože je tu vše levně, ale ztrácíte tu pohodu a relax, co většina turistů od dovolené očekává. Taky to věčné jejich otravování, které je skutečně obtěžující. Nevím, ... http://www.cestomaniak.cz/cestopisy/reportaze_detail.php?id=924&cesta_id=109 Jelikož letošní plán cesty zahrnuje vedle cesty do Turecka a Sýrie i návštěvu Jordánska a Izraele, byly přípravy opravdu bohaté. Cesta bude mít expedičnější charakter než tomu bylo v minulém roce a mým novým parťákem po arabských zemích bude má spolužačka a přítelkyně Lucie s kterou vás budeme o našem putování pravidelně informovat z místních internetových kaváren. Cesta nám začíná v neděli 27.7.08 v ranních hodinách, kdy vyrážíme autobusem přes Sofii do Istanbulu s bulharskou firmou Katev (viz loňské Volání orientu). Dále pokračujeme do Aleppa, Hamy, Damašku, Ammanu, Jeruzalému a Tel Avivu. S předstihem jsme si zarezervovali let z Tel Avivu do Kolína nad Rýnem a Prahy, abychom se vyhnuli úmorné zpáteční cestě po zemi. Co se týče ubytování budeme využívat služeb levných studentských hostelů, kterých je na blízkém východě požehnaně. Před samotnou cestou jsme museli zařídit hned několik nezbytných věcí. Nechali jsme se očkovat proti žloutence, na syrské ambasádě v Praze ... http://www.cestomaniak.cz/cestopisy/reportaze_detail.php?id=875&cesta_id=98 tak kde je ten nejlepší? - A jak dopadl výzkum? Jak už se to občas vědeckým pracovníkům stává i já jsem se odchýlil od zadání a nakonec místo falafelu spíše zkoumal kvality shish tawouq - jednoduše BBQ vykostěné kuřecí kousky. Na 1. si vedl King of Swarma v Madabe a restaurac e spekárnou kousek od hotelu Al-Amer v Aqabe. Ale i spousta dalších kuchařů v Jordánsku si vysloižilo mé pomlaskávání. Pro příznivce falafelu recept z kucharka online: Ingredience: Na kuličky: 250 g sušeného hrachu, 1 cibule, 1 stroužek česneku, 1/2 svazku petrželky, po 1/2 lžičce mletého koriandru, mleté papriky a římského kmínu, 1 lžíce citronové šťávy, sůl, asi 1 l oleje na fritováníNa omáčku: 1 lžíce hroznového vína (nejlépe modrého), 300 g jogurtu, 1 lžíce citronové šťávy, 1 lžíce sezamové pasty, sůl, harissa podle chuti Postup přípravy: Do mísy nasypeme hrachor, přelijeme vodou a necháme přes noc namáčet. Druhý den oloupeme cibuli a česnek a nahrubo nasekáme. Omyjeme petrželku, ...